Oživlé osudy vojáků
V sobotu 20.10. 2018 vyvrcholila vzpomínková akce věnovaná osudům vojáků padlých v první světové válce, kteří mají pomník na tožické návsi pod kaštany. Osudy padlých vojáků jsme vyvěsili již před měsícem na provizorní venkovní expozici a v tento den jsme je chtěli doplnit příběhy vojáků, kteří měli to štěstí, a z války se vrátili. Podařilo se nám sesbírat neuvěřitelné množství dat a dokonce i osobních předmětů, jež se v rodinách dědí z generace na generaci. (Zatím) poslední z příběhů jsme se dozvěděli 24 hodin před akcí. Všem, kteří nám dali důvěru a svolili k vystavení rodinných památek, tímto moc děkujeme. Velké díky patří též SDH Tožice za jejich pomoc finanční i fyzickou. Kvůli vysokému počtu návštěvníků přednášky pana Radima Kapavíka ze spolku Signum belli 1914 později odpoledne museli hasiči sundávat záložní židle z půdy. Zároveň se hasiči postarali o dostatek vody, aby mohlo být zpřístupněno veškeré zázemí v hasičské zbrojnici. Dále chceme poděkovat městu Bystřice, že nám dalo souhlas s opravením obecního majetku na naše vlastní náklady.
Celou sobotní akci zahájila paní Zdeňka Kruchňová krásným proslovem připomínajícím dobu před 100 lety, nejistotu a strach, který tehdy pociťovali všichni – ti, kteří zůstali doma, se báli o ty, které mobilizace odvedla do zákopů, ti, kteří narukovali, měli strach o své blízké doma, nejsou-li nemocní, jak zvládají tvrdou práci bez pomoci. A přesně takové starosti se daly vyčíst z dopisů a pohledů, které jsme měli vystavené a které putovaly od vojáků domů a z domova vojákům. Kromě osobních vzpomínek, fotografií a krátkých textů, které jsme sepsali na základě vzpomínek vnuků a pravnuků, jsme mohli vystavit i ukázku dobových zbraní. Velké díky patří soukromým sběratelům za jejich zapůjčení na výstavu.
V 15 hodin začala přednáška pana Kapavíka, který k nám obětavě jel až z Brna. Nicméně podle vlastních slov nelitoval, protože účast na přednášce byla úctyhodných 50 osob, což prý nebývá ani na akcích pořádaných oblastními muzei. Pan Kapavík nás seznámil se základními informacemi ohledně mobilizace z jednotlivých obcí, vysvětlil, proč se naši vojáci mohli ocitnout úplně v jiném pluku než jejich sousedé, podrobně popsal rakousko-uherskou uniformu (ve které přijel a která s plnou polní a zbraní vážila 26 kg) a na závěr na příkladech vojáků Jaroslava Haška, Karla Poláčka a Dušana Jurkoviče ukázal, jak mašinerie doplňování stavů na frontě fungovala. Pak ještě hodnou dobu zodpovídal dotazy účastníků a navrhl, že bychom se mohli sejít znovu po novém roce a další přednášku věnovat konkrétním cestám vojáků z tožického pomníku. Na závěr nutno dodat, že jsme měli hlavy plné nových informací a nebýt ochoty a laskavosti obětavých žen z Tožice a Božkovic, padli bychom hlady jako ti vojáci na frontě. Za donesené občerstvení velmi děkujeme.
Naše díky patří sousedům i kamarádům, kteří se postupně zapojovali do této akce, ale také lidem, kteří nikdy na Tožici nebyli a nikoho z nás osobně neznají. Jde o paní Ilonu Kučerovou, šéfredaktorku časopisu History revue. Díky ní si mohli návštěvníci odnést časopisy popisující nejen události první světové války, ale i další zajímavá historická fakta (žáci pátých tříd hledali články o Marii Terezii, žáci tříd osmých hledali podrobnosti o druhé světové válce).
Dále pak děkujeme autorům a dědicům autorských práv ke hře České nebe (autoři Smoljak-Cimrman-Svěrák) za možnost využití části textu hry k popisu dějinného paradoxu válčících vojáků rakousko-uherské armády proti legionářům v řadách nově vznikajících čs. legií v Rusku, Itálii, Francii… I na naší výstavě se dali najít příbuzní, které souhra těchto okolností svedla do protilehlých zákopů.
Nezbývá než doufat, že nic takového neprožijeme ani my, ani naše děti, ani naši vnuci.